Bělehrad

Abych pravdu řekl, Bělehrad si nás získal hned, jakmile jsme vyrazili do ranních ulic. Po noční procházce ulicemi, které byly poblíž hostelu, jsme je tak mohli vidět v ranním sluníčku. A byla to skutečně krása. Tolik rozličných architektonických stylů vedle sebe a přitom se vůbec nijak netříštily. Naopak působily decentně, ale i zároveň dynamicky. 

Dorazili jsme nejdřív na kýžený hrad Bělehrad, odkud je možné pohlédnout do okolní krajiny, jež je vesměs rovná. Pod jeho hradbami se klikatí Dunaj kolem naproti ležícímu ostrovu, který je vyhlášenou přírodní rezervací. 

Poté jsme se jen toulali zdejšími ulicemi a nestačili se divat oné eleganci, na níž tu člověk narazí, a to nejen u domů, ale taktéž u řady zdejších obyvatel, které jsme měli čest potkat. Opět jsme byli nadšení ze života na ulici, z komunikativnosti veřejného prostředí a lidí. Říkali jsme si, že by nebylo špatné něco podobného zažívat v Praze či v Berlíně. 

Rozhodně můžeme s radostí návštěvu Bělehradu doporučit. Stojí za to!