Plovdiv 5.den

Kuba nám doporučil jednu skvělou kavárnu - artnews café. Jak už název napovídá, dá se tu nejen posedět při dobré kávě, ale i při umění nebo se začíst do několika časopisů o umění. Sem pravidelně razíme po snídani, abychom tu spočinuli a taky zodpověděli maily. 

Dnešek jsme pojali ještě v jednom ohledu umělecky: zašli jsme s Kubou do opuštěných tureckých lázní, kde se teď nachází Center For Contemporary Art Plovdiv (www.arttoday.org). Díla v těch prostorech získala ještě jiný rozměr, který nám byl občas sympatičtější než samotná tvorba. Přesto je to místo, kde může kdokoli z místních vystavit svůj vlastní počin. Kromě toho jsem si tu začal představovat, jak dřív vypadal provoz takového místa, kdy ještě lázně fungovaly. Muselo to být krásné, zatímco se řada evropských zemí topila ve vlastních výkalech. 

Při toulkách městem se stala Berndovi jedna milá příhoda. Zašel spontánně do jedné lékárny, jíž jsme zrovna míjeli. Když se zeptal česky »Máte cediricín«, odpověděla mu automaticky lékarnice v němčině »Pulver oder Tabletten?« (»jako prášek nebo jako pastilky?«). Na výslovnosti slova »cediricín« poznala, že je z Německa. Bernd pak se pak od ní dozvěděl, že studovala medicínu v Minstru a že proto umí dobře německy. 

Dalším hezkým zážitkem bylo hledání železářství Vikimat. Jelikož jsme ho podle nakresleného plánku nemohli najít, zeptali jsme se kolemjdoucího muže. Sám nevěděl, okamžitě se rozhodl zajít s námi do blízkého autobazaru, kde nám poradili. Tím nás však nenechal jít samotné, naopak považoval za samozřejmé, že půjde s námi na místo, odkud nám může ukázat, kde to je, co hledáme. Nádherný zvyk, řekli jsme si. 

Poté jsme se náhle ocitli v ráji všech kutilů. Spousta drobných, dnes již většinou běžně nedostupných součástek do elektrických spotřebičů, a to ať už z dnešní, tak i dřívější doby. Na několika pultech se rozkládaly drobné výrobky, kvůli kterým se dnes jinak celé přístroje vyhazují, protože se nedají zvlášť tyto součástky doobjednat či dokonce vyměnit.